Zaskladňovací strategie nejkratší cesty: jaké má výhody a nevýhody?

Strategie nejkratší cesty je velmi podobná strategii náhodné pozice neboli řízenému chaosu, kdy skladníci vědomě uskladňují zboží na libovolné pozice. V tomto případě ale skladníci neumisťují zboží libovolně, ale vždy na nejbližší volný regál od přijímací zóny. Stejně jako u řízeného chaosu se tak může stát, že vedle sebe leží například sluchátka a mikina. Tato strategie výrazně zrychluje příjem zboží, ale vyžaduje systém pro řízení skladu.

Výhody strategie nejkratší cesty

Klíčovou výhodou této strategie je úspora času při zaskladňování zboží. Skladník jde se zbožím k nejbližší volné pozici, takže urazí nejkratší možnou vzdálenost. Příjem a zaskladnění tak vyřídí rychleji, než kdyby zboží roznášel po celém skladu. Čas šetří také fakt, že skladník nemusí přemýšlet, kam zboží uloží – ke správnému místu ho navede čtečka řízená systémem WMS.

Strategie nejkratší cesty přispívá k vyšší obsazenosti skladu. Jelikož skladníci uskladňují nově navezené zboží na na první volnou pozici, přirozeně využívají maximum ze skladovacího potenciálu. Pozice se neustále obsazují, aniž by byly zbytečně blokované pro jiné zboží, které dojde třeba za pár týdnů. 

Další důležitá výhoda se týká náboru zaměstnanců. Noví skladníci nemusí znát detailně sortimenta a nemusí se učit, v kterém regálu leží klávesnice a v kterém vrtačky – takže od prvního dne pracují stejně efektivně jako ostřílení kolegové. Zároveň jim klesá chybovost při vychystávání, protože je ke zboží navádí čtečka s inteligentním skladovým systémem typu WMS.

Z těchto výhod vyplývá, že strategie nejkratší cesty se hodí zejména pro rychloobrátkový sortiment s velkým množstvím položek. Do strategie nejkratší cesty se ale nikdy nepouštějte poslepu a zpracujte si (nebo si nechte zpracovat) detailní procesní analýzu expediční strategie. Potřebujete vědět, zda budete zboží vyskladňovat metodou FIFO, FEFO nebo například LIFO.

Nevýhody strategie nejkratší cesty

Abyste strategii nejkratší cesty mohli využívat, potřebujete nasadit informační systém pro řízení skladu, jako je například WMS (warehouse management system). Ten každému zboží k zaskladnění přidělí nejbližší možnou pozici a skladníkům při vychystávání objednávek ukazuje, kde se zboží zrovna nachází. Bez podobného systému by strategie nejkratší cesty nefungovala, protože skladníci by bloudili a poslepu hledali zboží z objednávek.

Pro menší sklady může být nasazení a správa podobného systému nákladná. Na druhou stranu jsou dnes běžně dostupné i levné cloudové varianty, které vyjdou řádově na desítky tisíc korun. Z potřeby systému pro řízení skladu plyne také další nevýhoda této strategie, a to citlivost na výpadky připojení kvůli čtečkám. Pokud například dojde k výpadku internetu, celý sklad se může zastavit a není možné pokračovat v práci. Proto je potřeba mít v záloze plán B jako například napojení čteček na 5G/LTE sítě.

Tato strategie zároveň zároveň neoptimalizuje vzdálenost, kterou musí skladníci urazit při vyskladnění zboží. Může se stát, že nejčastěji prodávané zboží bude umístěné ve vzdálené a špatně dostupné pozici vůči vyskladňovací zóně, takže skladníci sice rychle vyřídí příjem, ale při vychystávání se hodně nachodí. 

Tato strategie také ztrácí efektivitu ve skladech, které jsou většinu času hodně zaplněné – pokud se pozice v předních regálech pravidelně neuvolňují, začíná zaplňování nejbližších pozic ztrácet smysl. Obecně doporučujeme strategii nejkratší cesty kombinovat s jinými strategiemi, například kvůli těžkému zboží, zboží s expirací nebo jiným typům zboží, které vyžadují specifické způsoby skladování.

Zajímají vás i další zaskladňovací strategie? Stáhněte si whitepaper, ve kterém je všechny popisujeme a rozebíráme.